Slunovrat naděje (pastýřský dopis biskupa Lukáše Bujny)
SLUNOVRAT NADĚJE
pastýřský list bratra Lukáše
Milé sestry a milí bratři, pokoj vám!
Žijeme v éře programů. Počítačových i politických. Prosazují se i nejrůznější programy osobního rozvoje. Kdo neplánuje a nemyslí dopředu, jako by ani nebyl. A přitom nedávná pandemie covidu, na kterou jsme už zapomněli a její dopady na společnost nezhodnotili, nám ukázala, jak snadno a rychle se hroutí i ty nejdokonalejší plány. Spásu nelze naprogramovat. Nedojdeme osvícení v posloupnosti předem naplánovaných kroků. Bible není návod k použití. Je pozváním na cestu. Pokud se i církvi dá mluvit o nějakém programu, pak jedině takto: naším programem je živá cesta zosobněná v Ježíši Kristu.
Přesto i v církvi se vždycky dařilo tvorbě nejrůznějších programů, jimž se přisuzovala snad i větší autorita než samotnému Pánu, jemuž církev patří, jenž si ji svolal a učinil si z ní společenství svých učedníků a přátel. V dobré víře se vymýšlely programy a strategie. Kdo nesouhlasil a nešel s hlavním proudem, dostal nálepku kacíře a programátoři společenského pořádku se ho snažili smazat, zrušit, odinstalovat ze systému. Děje se to pořád, v nových kulisách, v nových souvislostech. Taková už je povaha stáda. Ale křesťanství není stádní náboženství! Být křesťanem znamená podílet se na životě Ježíše Krista, žít v Kristově těle jako součást organismu, který přesahuje čas a prostor. Uvnitř těla má každý svůj úkol a poslání, nikdo není nahraditelný, nikdo se nedá vyhodit jako vadné ozubené kolečko. Jsme živoucí mozaika, z níž se skládá svatý chrám Kristova těla, chrám kosmických rozměrů!
Při jednáních v církvi se řeší programy a strategie pro budoucnost, jak naložit s farami a kostely, kam investovat, kde na to vzít peníze, jestli to všechno ekonomicky zvládneme, jestli budeme existenčně zajištění. Samozřejmě i tyto starosti patří k životu. Nejsme ptactvo nebeské, které skáče z větve na větev. Bylo by nezodpovědné vznášet se v oblacích a pozemské starosti přenechat ostatním. Přesto Ježíš říká: "Nedějte si starost o zítřek. Zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost vlastního trápení" (Matouš 6, 34). Zvláštní je, že v církvi — nebo mi to aspoň tak připadá — nás příliš netrápí, že spíše usilujeme zrealizovat naše programy, než abychom uváděli v život Ježíšův program a vydali se jeho cestou: "Jděte a hlásejte, že se přiblížilo království nebeské. Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte k životu, malomocné očišťujte, démony vymítejte, zadarmo jste dostali, zadarmo dejte" (Matouš 10, 6-8).
Modlíme se v Otčenáši: "Přijď království tvé!" Tato modlitba je pokaždé vyslyšena. Království přichází. Je nablízku. Podobá se hořčičnému semínku, nejmenšímu ze všech. Blízkost království Božího snad i proto nejlépe vnímají chudí duchem, blahoslavení maličcí, kteří se nepovažují za moudré a rozumné a na strategické plánování si netroufají. Prostě jen doufají a důvěřují. A hlavně milují! A protože milují, zjevují se jim tajemství. Otevírají se jim brány Království. Překračují práh, vstupují do prostoru, kde vládne léčivá a tvořivá láska Boží — láska v akci, schopná soucítit a sklánět se k trpícím, kteří potřebují uzdravit, očistit, zachránit. Ale copak my dokážeme uzdravovat a křísit? Hledat ztracené, oživovat, co zahynulo? Raději si sedneme a vymyslíme jiný program...
Jenže to nejde! Posláním církve je nést do světa evangelium. Radostnou a dobrou zprávu. Evangelium není žádná abstrakce, ale zcela konkrétní cesta následování Krista, jenž není daleko ani vysoko. Je v nás a mezi námi! Je naším Středem. Je to On, kdo skrze nás může konat stejné zázraky, jaké činili apoštolové a první křesťané, jestliže uvěříme, že právě my jsme ten jediný materiál, který má Bůh nyní k dispozici! Nepůjde o mechanické opakování zázraků minulosti, nýbrž o pokračování, o kontinuitu. Ježíšova cesta pokračuje a trvá. Vždyť v každém z nás zeje otevřená rána, která volá po objetí a vykoupení! I v našich srdcích se ukrývá místo smrti, o něž jsme nepečovali, zavrhli je, a které touží po vzkříšení a obnově! I s námi lomcují vnitřní démoni, jimž se bojíme pohlédnout do tváře! Avšak nic z toho není bezvýchodné ani beznadějné. Protože do našich programů se už dnes prolamuje blízkost Království nového věku. Slunovrat naděje, začátek milostivého léta!
Přeji vám "léto Hospodinovy přízně" (Izajáš 61, 2) a vyprošuji vám Boží požehnání pro naše společné putování na Ježíšově cestě.
váš bratr Lukáš Bujna
zvolený plzeňský biskup
Církve československé husitské
Pastýřský dopis biskupa Lukáše Bujny si můžete stáhnout ve formátu PDF z odkazu níže.